Letem kočičím světem :)

Ruční odchov koťat - aneb jak nahradit kočičí mámu

 


 

Jistě mi potvrdíte, že narození koťátek je pro každého chovatele okamžikem, na který se velice těší a netrpělivě počítá dny, kdy malá koťátka poprvé spatří. Nicméně s přibývajícími dny, které ho dělí od jejich narození, se také dostavují určité obavy. Přece jenom je porod velký zásah do organismu a ne pro všechny kočky bývá snadný.

 

Když chybí maminka


V životě chovatele nejsou ovšem jenom chvilky šťastné a radostné a někdy se bohužel stane, že kočka po těžkém porodu zemře. Jindy přijdou koťátka o svou maminku při dopravní nehodě, při potyčce se psy, nebo při dalších nástrahách, které číhají ve venkovním prostředí. Ruční odchov koťátek se může týkat také chovatele, jehož kočička je po porodu hodně slabá a není schopná se o koťátka řádně postarat. Dalším případem je kočka, která vytváří protilátky proti krevní skupině koťátek a nemůže je tudíž kojit, neboť by to způsobilo jejich uhynutí.


Ať už jsme o kočku přišli jakýmkoliv způsobem, musíme jednat rychle a vyřešit situaci, jak se postarat o osiřelá koťátka. Ideální by bylo najít jim náhradní kojící kočku, která má stejně stará koťata. Samozřejmě musíme zvážit, kolik vlastních potomků náhradní kočka ve vrhu má. Obecně lze říci, že je schopná kvalitně se postarat o šest koťátek. Pokud se nám však najít náhradní kočku nepodaří, budeme se muset o koťátka postarat my, lidé, zabezpečit jim veškerou potřebnou péči a matku kočku prostě nahradit.


Na úvod našeho povídání je třeba zdůraznit, že ruční odchov koťátek není situací vůbec snadnou a bude vyžadovat téměř veškerý náš čas, trpělivost, vytrvalost a ostražitost. Zejména prvních deset dní patří k těm kritickým, ale celý první měsíc bude pro nás perným obdobím. Ptáte se, proč zrovna první měsíc? To je totiž období, kdy malá koťátka neumí sama jíst z talířku a jsou plně odkázána na naši péči. Ale pěkně po pořádku…


Jak pomoci při porodu


Narozená koťátka je nejprve nutné vyprostit z porodních obalů. V místě tlamičky obal prsty opatrně protrhneme a kotě z obalů vyprostíme. S přestřihnutím pupeční šňůry nemusíme pospíchat, důležitější je zajistit koťátku dostatek kyslíku. Pokud kotě nereaguje, nemrská sebou a nekřičí, může být napité plodové vody. Proto ho suchou plenou rozmasírujeme, vytřeme mu tlamičku, otřeme nosík a v naší ruce ho zhoupneme a pokusíme se z něho všechnu vodu doslova vyklepat. Někdy pomůže troška ledové vody za zátylek. Jindy můžeme z koťátka vodu našimi ústy vysát. Často situace vypadá beznadějně a koťátko vypadá jako mrtvé, ale pohotový zásah chovatele ho může zachránit.


Až koťátko začne samo dýchat, můžeme přistoupit k odstřihnutí pupeční šňůry. Tu neodstřihujeme těsně u bříška, nejlepší je nechat ji delší, třeba jeden a půl centimetru. V místě, kde budeme pupeční šňůru odstřihovat, stáhneme trošku krve ke koťátku a trošku směrem k placentě. V tomto místě ji pak můžeme odstřihnout. Pak ji pár vteřin prsty přidržíme, aby se zastavilo krvácení. Pokud si nejsme jistí, raději ji nití podvážeme.


Poporodní péče


Pokud jsou všechna koťátka na světě a sama bez problémů dýchají, můžeme si částečně oddychnout. Ale tím naše úloha rozhodně nekončí, naopak teprve začíná. Všechna koťátka je třeba důkladně očistit, pomůže nám k tomu žínka namočená v teplé vodě. Koťátka omyjeme, příliš je ovšem nenamáčíme, aby neprochladla. Když jsou ještě mokrá, určíme jejich pohlaví. Kocourci již mají vidět kuličky. Kočičky mají řitní otvor a pohlavní orgány blíže u sebe. Pokud se ve vrhu vyskytnou koťátka stejné barvy, označíme si je, abychom mohli sledovat jejich následný vývin. Můžeme použít například permanentní fix, kterým obarvíme drápky koťátka. Tuto značku musíme každý den obnovovat.


Nyní je potřeba koťátka důkladně usušit. Otíráme je proto suchou plenou a masírujeme je. Pro rychlejší usušení nám pomůže elektrická dečka, kterou pod nimi zapneme na nižší stupeň. Elektrická dečka je pomůcka, kterou v tomto případě velmi oceníme, neboť nám zajistí, že koťátka budou stále v teple a neprochladnou. Pokud ji nemáme k dispozici, umístíme do pelíšku PET lahve s teplou vodou, kterou však musíme pravidelně vyměňovat, proto vidím jejich použití spíše jako nouzové řešení.


Na řadu přichází krmení


Po porodu jsou koťátka zesláblá a potřebují posilnit. Ke krmení si proto pořídíme speciální lahvičky s dudlíkem, které seženeme ve zverimexu. Místo mateřského mléka si můžeme zakoupit speciální mléko pro koťátka, které obsahuje všechny živiny, které potřebují. Postupem času ho můžeme nahradit i neslazenou Tatrou grand. Podávání kravského mléka je naprosto nevhodné a způsobuje průjem, který je pro ně nebezpečný, neboť je dehydruje.


Mlíčko ohřejeme zhruba na 38°C a jeho teplotu si vyzkoušíme na hřbetě ruky. Naplníme lahvičky a můžeme začít. S krmením nebudeme otálet, aby moc nezeslábla. Koťátko uchopíme do dlaně bříškem dolů, prsty mu podepřeme hlavičku a začneme s krmením. Lahvičku s mlíčkem příliš nenakláníme, aby než začne samo sát, nemělo plnou tlamičku mléka a nedošlo k zahlcení. Z počátku to bude trošku náročné, než koťátko přijde na to, k čemu lahvička slouží. Ale jak začne sát, máme vyhráno. Koťátku dopřejeme tolik mlíčka, kolik vypije, získá z něj potřebnou sílu a zažene hlad. Pokud přestane sát, lahvičce se brání a je syté, dáme ho zpět na podložku a přistoupíme ke krmení dalšího koťátka. Mlíčko zase přihřejeme. Pro urychlení můžeme mlíčko ohřívat v lahvičce v mikrovlnce. Po dokončení krmení lahvičku důkladně vypláchneme horkou vodou, nebo ještě lépe vyvaříme, aby se v ní ze zaschlého mléka netvořily bakterie.


Vyprazdňování


Po nakrmení všech koťátek je potřeba jim pomoci, aby se vyprázdnila. Uchopíme proto koťátko, obrátíme ho bříškem vzhůru a naší rukou omotanou v buničině či papírovém kapesníčku masírujeme bříško a konečník, dokud se koťátko nevyprázdní. Koťátka se totiž v tomto věku neumí sama vyprazdňovat. Tuto úlohu v běžném životě zajišťuje matka kočka, která koťátka olizuje, masíruje je a s vyprazdňováním jim pomáhá. V tomto případě ji proto musíme opět nahradit, protože pokud bychom to neudělali, mohlo by dojít k jejich úhynu.


U uměle odchovávaných koťátek se může občas vyskytnout zácpa. Je to tím, že podávané mléko obsahuje vysoký podíl živin a koťátka ho někdy nestačí zpracovávat. V těchto případech se doporučuje občas místo mléka podat heřmánkový čaj smíchaný s glukopurem.


Příprava pelíšku


Pokud ještě nemáme pro koťátka připravený pelíšek, povíme si, jaký jim nejlépe nachystat. Koťátka jsou bezbranná a slepá, neumějí chodit, a tak je nejlepší pořídit jim pelíšek velmi malý, aby snadno našla jedno druhé, spinkala tak u sebe a mohla se svými kožíšky vzájemně uklidňovat a zahřívat. Jeho velikost vybíráme podle množství narozených koťátek. Použijeme papírovou krabici s odklápěcím nebo snímatelným víkem, abychom mohli s koťaty snadno manipulovat a měli nad nimi přehled, aniž bychom je pokaždé museli vzbudit.


Vzhledem k tomu, že koťátka nemají maminku, která by je mohla pravidelně zahřívat, snažíme se, aby byl pelíšek hodně teplý. Na dno pelíšku umístíme elektrickou dečku, kterou zapneme na nejnižší stupeň. Na dečku dáme teplou a měkkou deku. V místnosti udržujeme také optimální teplotu. V prvním týdnu věku potřebují koťátka teplotu okolo 30°C, ve druhém týdnu jim postačí teplota v rozmezí 25 - 27°C. Pro udržení čistoty v pelíšku si zakoupíme vyměnitelné podložky, které do sebe nasají případnou vlhkost a zároveň ji nepropustí dále. Tyto podložky seženeme ve zdravotnických potřebách. Krabici s koťátky umístíme na místo bez průvanu. Nedáváme ji na zem, ideální je skříňka nebo stabilní židle, aby koťátka neprochladla. Pelíšek zpočátku umístíme do pološera, případně v místnosti stáhneme žaluzie.


Pokud máme koťátka nakrmená, vyprázdněná a spokojeně spinkají v pelíšku, můžeme si konečně chvilku oddychnout. Když říkám chvilku, myslím to doslova, protože tento proces budeme opakovat každé dvě hodiny, a to i v noci. Koťátka se sama přihlásí žalostným křičením, až budou mít hlad. V druhém týdnu můžeme jednu noční porci mlíčka vynechat. Od čtyř týdnů věku může v noci udělat šestihodinovou přestávku a přes den krmit každé tři hodiny. Jelikož je péče o koťátka velice náročná, je ideální se domluvit s ostatními členy rodiny, se kterými se budeme střídat. Na první tři, čtyři týdny si nejspíš budeme muset vzít dovolenou, případně zajistit v době naší nepřítomnosti někoho, kdo se o ně postará a zastoupí nás.


Kontrola u veterináře


Druhý den po porodu zavezeme koťátka na kontrolu k veterináři. Převážíme je v pelíšku, který ještě přikryjeme dekou, aby neprochladla. Ideální je najít si veterináře, který je mobilní a mohl by alespoň zpočátku jezdit k nám domů. Veterinář zkontroluje, zda jsou všechna v pořádku, a zda nemají nějaké genetické vady. Pokud jsme tak již neučinili, pomůže nám s určením pohlaví koťátek.

Pravidelná péče


Každý den ve stejnou dobu je vážíme a hmotnost si zapisujeme a sledujeme denní přírůstky. Koťátka přibývají denně 5 až 20 gramů. Je normální, že každé přibývá různě rychle, koťátka by ovšem neměla na váze ubývat. Denně je pravidelně krmíme, pomáháme jim s vyprazdňováním. Hladíme je, mluvíme na ně a utváříme si tak s nimi vztah již od jejich útlého věku. Denně udržujeme jejich pelíšek v čistotě, vyměňujeme pod nimi nasákavé podložky a podle potřeby vypereme deku, kterou máme pod koťátky.



První pokroky


S přibývajícími dny můžeme sledovat první pokroky, které dělají. V prvním týdnu koťátkům odpadne pupeční šňůra. Další změnou, kterou můžeme pozorovat, je otvírání očiček, ke kterému dochází mezi sedmým až čtrnáctým dnem. V tomto období je nevystavujeme prudkému světlu, neboť jsou jejich očíčka citlivá a nedokáží ještě stahovat zornice. Barva očíček je po narození modrá. V průběhu dalšího období začnou očka šednout a postupně se zbarvují do konečné barvy. Zpočátku vidí rozostřeně, zrak jim však pomáhá s lepší orientací v prostoru. Snadněji lezou, zkoušejí zvedat hlavičku a lépe nacházejí jedno druhé.


Čich se koťátkům začne vyvíjet mezi druhým až třetím týdnem věku. S jeho pomocí dokáží rozeznat jedno druhé a svého člověka. Ve třetím týdnu se také vyvíjí sluch. Poznáme to poměrně snadno, neboť při hlasitějších zvucích se polekají a prskají. Zhruba mezi třetím až čtvrtým týdnem věku zkoušejí svoje první krůčky. Zpočátku je jejich chůze hodně nemotorná a nejistá, padají, ale s přibývajícími dny získávají na jistotě. V tomto období bychom měli zvětšit pelíšek a krabici přizpůsobit tomu, aby se v něm mohla více pohybovat.


Začínáme přikrmovat


Jakmile zvládnou chůzi, nemusíme již otálet a začneme s učením přijímání potravy z talířku. Začínáme opět s ohřátým mlíčkem, které podáváme na malém, mělkém talířku. Koťátko přiblížíme k talířku, namočíme do něj prst a smočíme mu tlamičku. Jakmile se začne olizovat, využijeme toho, náš prst opět namočíme v mléce a necháme ho koťátku olizovat. Poté zvedneme talířek s mlékem a necháme koťátko samo pít. Následně talířek pomalu pokládáme na zem. Ze začátku bude krmení mlíčkem spíše máchání tlapek a čumáčků, ale postupem času získají obratnost a naučí se pít sama. Nám se tak hodně uleví, neboť je nebudeme muset dokrmovat z lahvičky. Mlíčko můžeme nahradit neslazeným tvarohem, kterým se koťátka snadněji zasytí. Tvaroh můžeme obohatit glukózou.


Maso, maso a zase maso


Další potravou, kterou můžeme malým koťatům ve věku čtyř týdnů nabídnout, je vařené kuřecí maso, které natrháme na malinké kousky. Maso by mělo být ohřáté. Koťátka se řídí čichem, a tak se potravu naučí přijímat poměrně snadno. Pokud si některé kotě neví s masem rady, vložíme mu kousek do tlamičky a zpočátku ho krmíme z naší ruky. Nabídnout jim můžeme také syrové hovězí maso, které však musí být 48 hodin přemražené. Maso by mělo mít pokojovou teplotu, nikdy nesmí být ledové. Nakrájíme ho na malé kousky, nebo ho umeleme v mlýnku. Zpočátku nejspíš nebudou koťátka vědět, co s tím, ale až na to přijdou a masíčko jim zachutná, nebudete ho stíhat krájet. Chovateli se často naskytne pohled na legrační situaci, kdy kotě poprvé okusí maso a to ho naprosto fascinuje. Jednou tlapkou stojí v talířku, divoce kouše a na ostatní koťátka výhružně vrčí, že tohle masíčko je všechno jeho. Jakmile koťátka začnou přijímat maso, měla by mít neustále k dispozici čerstvou vodu. Ve zverimexu si zakoupíme speciální granulky pro nejmenší koťátka, které obsahují vše, co potřebuj a zároveň jsou malinké, čímž usnadníme koťátkům jejich konzumaci.


První odčervení, plán očkování


Jakmile chlupáčci začnou jíst maso, nastává čas pro jejich první odčervení. Ideální je odčervovací pasta, kterou seženeme u veterináře. Podle návodu odměříme přesnou dávku a jedno kotě za druhým postupně odčervíme. Pokud koťátka nepřijímají pastu sama, aplikujeme ji pomocí dávkovače ze strany tlamičky. Místo pasty můžeme také použít tabletky. Odčervení je zapotřebí zopakovat vícekrát. Můžeme si ho rozvrhnout ve čtvrtém týdnu věku, v osmém týdnu a ve dvanáctém týdnu věku. Při návštěvě veterináře se můžeme rovnou domluvit na vakcinaci. První očkování se provádí v osmém týdnu věku a přeočkování ve dvanáctém týdnu.


Nezbytná toaleta


Jakmile koťátka přijímají sama potravu, připravíme jim kočičí toletu. První záchůdek by měl být odkrytý a nízký. Zakoupíme si jemné stelivo, ve kterém se bude koťátkům dobře hrabat. Koťátka na něj dáváme tak často, jak je to jen možné a naší rukou jim naznačíme hrabání. Z počátku koťátka nevědí, co v záchůdku dělat, a tak si tam hrají nebo stelivo ochutnávají. Jakmile se první koťátko v záchůdku vyčůrá, necháme ostatní koťátka si místo očichat. Naučí se tak snadněji, k čemu se kočičí toaleta používá. Když koťátka záchůdek ovládají, patří jeho pravidelné čištění k povinnostem chovatele. Jeden záchůdek většinou nestačí, proto jich zakoupíme více a rozmístíme je na různá místa po bytě.


Koťátkům zajistíme bezpečí


Čtyřtýdenní koťátka ještě nenecháváme běhat po celém bytě a v době naší nepřítomnosti jim bezpečí zajistíme v prostorné krabici, kam jim samozřejmě umístíme záchůdek a mističky s jídlem a pitím. Po příchodu domů jim připravíme tvaroh, ohřáté mlíčko nebo maso a z krabice je vyndáme například na deku, kde jim nabídneme připravenou potravu. V době naší přítomnosti je necháme běhat, koťátka budou prozkoumávat místnost a postupně i celý náš byt. Z jejich dosahu odstraníme nebezpečné předměty, o které by se mohla poranit, jedovaté květiny odneseme do jiné místnosti, nebo je raději darujeme známým.


Výchova od útlého věku


Se zpřístupněním celého bytu nesmíme zapomínat na důslednou výchovu. Jakmile koťátka přistihneme při nežádoucím chování, napomeneme je slovem NE nebo NESMÍŠ a z daného místa je odneseme. Kromě hraček jim zajistíme také škrabadlo, které jim bude sloužit ke šplhání a obrušování drápků. Nebudou potom škrábat náš nábytek. Pokud mají přerostlé drápky, stříháme je za pomocí speciálních kleštiček. Odstřihujeme pouze světlou část. Tmavou část tzv. lůžko nesmíme poškodit. Pokud si nejsme jistí, odstřihujeme častěji pouze konečky drápků.

 


Výběr nového domova


Koťátkům se každý den pravidelně věnujeme, hrajeme si s nimi a mazlíme se. Budou potom spokojená, nebojácná a zvyklá na kontakt s člověkem. Při veškeré péči bychom neměli podcenit i hledání vhodných domovů. V dnešní době internetu máme širokou škálu možností, jak inzerovat a nabízet. Neměli bychom je ovšem zadávat každému, kdo o ně projeví zájem. Je nejlepší vybrat zodpovědné a seriózní majitele koťátek, kteří jim dokáží zajistit potřebnou péči, kterou měli u nás. Nové páníčky seznámíme s tím, jak se o koťátko starat, čím ho krmit, jak k němu přistupovat, jak si s ním hrát a chovat se k němu. Koťátka by měla do nových domovů odcházet až po dovršení věku třinácti týdnů. Do této doby by měla být ve známém prostředí společně s ostatními sourozenci.


Jaká jsou uměle odchovaná koťátka?


Chovatelé koček, kteří si prošli umělým odchovem, mi jistě dají za pravdu, že tato koťátka jim přirostla k srdci ještě více... Jsou to tvorečkové zvyklí na člověka, často jsou mu vděční a oddaní a stávají se tak proto ideálními domácími mazlíčky.



zdroj: http://www.moje-kocka.cz/





TOPlist
KOČIČÍ NÁPADY
andie logo.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one